Historie Bulharska

Nejstarší zmínky o Bulharsku

Historie Bulharska jako samostatného státu sahá do sedmého století našeho letopočtu. Po příchodu bulharských kmenů do míst dnešního Bulharska došlo k promísení se zdejšími slovanskými kmeny a v roce 681 byla založena první bulharská říše nazývané Byzantská. Bulharsko, země uprostřed Balkánského poloostrova, obklopená etnicky, kulturně i jazykově odlišnými národy zažívala v této době mnoho změn a musela se přizpůsobit okolním podmínkám. V celé své historii bylo Bulharsko prosperující říší, která se táhla od pobřeží Černého moře přes středozemní moře až k pobřeží Egejského moře. Bulharsko je na jedné straně zemí, která svou kulturou ovlivňovala národy slovanské Evropy, na druhé straně však byla dlouho pod nadvládou cizích říší, nejdříve Byzanstké, později Otomanské.

V místech nynějšího Bulharska byly objeveny i daleko starší nálezy než ty z počátku tohoto století. Například poblíž města Montana v Bulharsku byl nalezen 6800 let starý nápis, kerý je rozložen na čtyři řádky a pravděpodobně jde o 24 podpisů. V roce 1972 byl v přístavu v městě Varna nalezen nejstarší zlatý poklad (datovaný do doby bronzové) v Evropě. Mezi vyzvednutými svitky, které dohromady vážily 1516 gramů, tu byly královské symboly, které dokazují, že i v dávných časech tu bylo nějaké politické uspořádání, bližší informace však bohužel nejsou dostupné. Nevíme ani, ke kterému národu patřili tvůrci tohoto pokladu.

Nejstarší nálezy ukazují, že nejstaršími obyvateli území Bulharska byli Thrákové. Thrácká civilizace byla poměrně vyspělá. Okolo 6.-7. století před naším letopočtem začala postupná řecká kolonizace thráckých měst podél pobřeží Černého moře. Většina z dnešních pobřežních měst byla zoložena řeckými obchodníky a mořeplavci. Ve čtvrtém století před Kristem byla velká část území dnešního Bulharska dobyta makedonským vojevůdcem Filipem Druhým a jeho synem Alexandrem Velikým.

V prvním století po Kristu se po Bulharsku zašaly pohybovat první Římské legie. Většina nynějších dálnic a velkých silnic je zbudována právě na zbytcích původních římských cest. Některá z thráckých měst přijala latinský jazyk a kulturu Římské říše. Římané také založili mnoho zcela nových měst. Ve čtvrtém století se Balkánský poloostrov dostal na dlouhou dobu pod nadvládu Byzantské říše.

První Bulharské království

První Bulharské království existoval od roku 681 do roku 1018 našeho letopočtu. Během tohoto období bylo Bulharsko konvertováno na křesťnaství (865), v desátém století dokonce Bulharský princ Simeon obdržel královské žezlo přímo z Instanbulu. Bulharsko bylo papežem uznáno jako část Svaté Říše Římské. První překlady Svatého Písma z řečtiny byly právě ve starém Bulharské jazyce. Starobulharština se stala lazykem, který se použával při mších, v litaratuře a na úřadech v mnoha neslovanských zemích. Ze starobulharské abecedy se vyvinula azbuka, která je nyní používána v Bulharsku, Srbsku, Bělorusku, Ukrajině i v Rusku. V roce 1018 bylo Bulharsko dobyto byzanstskými vojsky a byla z něj učiněna byzantská provincie.

Druhé Bulharské království

Druhé Bulharské království bylo založeno okolo roku 1185, podmínkou pro jeho vzkvétání byl růst bulharské šlechty, která se postupně vyvíjela. Jako hlavní město bylo zvoleno Tarnovo. Království hrálo důležitou roli při vpádu muslimských Otomanů. Cenou za úspěšné zablokování postupu sultánových vojsk byla ztráta vlastní nezávislosti.

Bulharsko jako Otomanská provincie

Bulharsko se stalo Otomanskou provincií na dobu pěti století. S dobytím Bulharska byla bulharská šlechta zlikvidována a bulharská infrastruktura byla zrušena. V této době byli všichni obyčejní lidé těžce zkoušeni kvůli své příslušnosti k bulharskému národu, takže se není čemu divit, že po čase se ke své kultuře neradi hlásili. I přesto však bulharští lidé dokázali udržovat v chodu své kláštery, města, zdokonalovat se v obchodování a řemeslech, vytvořili rovněž kvalitní školní systém apod. Tento růst měl světový ohlas. Bulharsko obnovilo svou nezávislost po turecko-ruské válce v letech 1877-1878.

Třetí Bulharské království

Třetí Bluharské království bylo založeno 3. března 1878. Oživilo své národní tradice a stalo se jedním z evropských národů. Hlavním městem byla ustanovena Sofia. Jih Bulharska byl ponechán jako autonomní provincie. Až do druhé světové války se Bulharsko úspěšně rozvíjelo a stalo se jednou z předních zemí na Balkánském poloostrově.

Kapitalismus v Bulharsku

Po obnovení Bulharského státu v roce 1878 se stalo Bulharsko konstituční monarchií s demokratickou vládou a s prudce rostoucí ekonomikou. Proces úspěšného vývoje byl přerušen Carem Ferdinandem. Vedl politiku, která vedla ke katastrofě v roce 1913, kdy Bulharsko muselo vést válku současně s několika okolními státy. Po demokraticky zvolených volbách byl opět zaveden pořádek a nastalo další období stabilního růstu. Během druhé světové války bylo Bulharsko jediným německým spojencem, který nenásledoval německou myšlenku likvidace židů.

Komunismus v Bulharsku

Dle dohod mezi Stalinem, Rooseveltem a Churchillem po druhé světové válce spadalo Bulharsko pod Sovětský Svaz. Díky tomu, že Bulharsko mělo po hromadě všechny důležité zdroje, dařilo se mu relativně dobře řešit otázky spojené s industrializací a vývojem země. Během několika desetiletí se z Bulharska stal jeden z klíčových ekonomických partnerů Sovětského Svazu. Bulharské produkty byly prodávány na trhu od Baltského moře po Tichý oceán. Rychlý rozvoj ekonomiky byl však vykoupen omezením práv a svobod prostého lidu. Ekonimika byla pod vojenským dohledem Sovětského Svazu a veškerá činnost ve státě závisela na Sovětském Svazu a na jeho zdrojích. Nevládní organizace byly zrušeny, stějně tak jakékoliv individualistické konání nebylo povoleno. Bulharsko bylo za tohoto režimu pod tvrdým tlakem Sovětského Svazu.

Bulharsko na prahu Demokracie

10. Listopadu 1989 se pod tlakem domácích i zahraničních revolučních sil zhroutil komunistický režim a Bulharsko znova nastoupilo na cestu demokracie. Dnes je Bulharsko svobodná demokratická země s vlastní vládou a parlamentem.